kaple sv. Maxmiliána Kolbeho v Ležákách


místo | Ležáky
architektonická soutěž | 2011 
autor | Ing. arch. Jindřich Nový

 

Mt 6.12: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“

Každá sakrální stavba je veliké téma. Avšak kaple v místě velikého utrpení naléhavě upomíná na podstatu lidství a kriticky zkouší vztah člověka k Bohu, a tedy i k ostatním lidem. Jsem přesvědčen o tom, že úvaha na takovéto téma nemůže zůstat jen v rovinně profánní, protože potom by úkol byl zbaven své vznešenosti. Formální stránka, která je vždy přítomná a oprávněná, by se stala cílem namísto prostředku. Ona podstata člověka, tedy jeho jedinečnost spočívá v rovině duchovní a při rozjímání na toto téma by měla být v centru myšlenek a úvah.

Kaple je především místo setkání s Bohem. Je to místo, kam se člověk ubírá, aby posílil svoji víru v první cíl své cesty – život věčný. A také je to místo, kde svůj přetržený vztah s Bohem obnovuje, kde prosí o smíření a kde mu může být uděleno. Obzvláště v místě veliké nespravedlnosti je naléhavost usmíření a odpuštění zvýrazněna. Jen veliké tajemství lásky a odpuštění dokáže z řady lidských radostí a tragédií učinit smysluplný celek dějin vykoupeného lidu.

Pietní kaple v Ležákách je pro mě příkladem tohoto téma. Cesta mezi pomníky utrpení je křížová cesta směřující ke smíření. Navrhuji zasvětit kapli sv. Maxmiliánu Kolbemu.

 

Objekt kaple má obdélníkový půdorys o vnějších rozměrech 7 x 5m a výšku 7,1m. Jeho podélná osa s oltářem směřuje k vícejazyčnému pomníku v areálu pietního území a k příchozímu je natočen výraznou figurou delší strany. Tvar i celková tektonická skladba objektu (komolý jehlanový tvar, kamenný sokl a monolit střechy) reaguje na tvarosloví a charakter pomníků a zároveň, chcete-li, se tvarem a konstrukcí odkazuje ke starším stavebním formám sakrálních staveb. Především je však tvarování vedeno záměrem vtisknout kapli princip vertikality, který je dle mého názoru u těchto typů staveb podstatný. Vstup je na jihovýchodní fasádě posunut až k východnímu rohu objektu a reaguje tak na směr přístupového chodníku. Vlevo od vstupu je umístěna nika pro umělecké dílo, které vhodně doplní sakrální charakter stavby.

Vnitřní prostor je koncipován jako kaple – s oltářem přiléhajícím k čelní stěně, svatostánkem, zvýšeným kněžištěm a třemi řadami dřevěných lavic. Součástí prostoru jsou také urny s ostatky ležáckých obětí. Venkovní nika, svatostánek a urny jsou osazeny do jihovýchodní obvodové stěny, která má z tohoto důvodu větší tloušťku, větší hloubka ostění také lépe slouží jako ochrana u vstupu proti povětrnostním vlivům. Již zmíněná vertikalita je tvořena tvarem střecha, respektive vnitřního prostoru a je podpořena pouze jediným otvorem v prostoru ve vrcholu jehlanu střechy. Kapli chápu mimo bohoslužebné funkce jako prostor pro motlitbu, ticho a usebrání. Proto jsem vyloučil jakékoliv další otvory svádějící k výhledům například do okolní jinak krásné krajiny. Zároveň jeden otvor symbolizuje jednotu člověka a Boha. Lze říct, že symbolika vertikality a jednoty určily jehlanový tvar střechy. Z hlediska osvětlení prostoru jediným světlíkem je tento tvar zastřešení optimální. Nad oltářem je do střechy prořezána horizontální štěrbina sloužící pouze jako světlovod nad oltářem a v kompozici s vertikálními drážkami vytváří uvnitř i vně objektu reliéf kříže. Interiér kaple je doplněn třemi nikami pro svícny.